VÝCHOVNÉ CÍLE
VÝCHOVNÉ CÍLE
– individuální a sociální
– obecné a specifické
– materiální (informativní) a formální (formativní)
– adaptační (uzpůsobení stávajícím podmínkám) a anticipační (příprava pro budoucí podmínky společnosti)
– teoretické a praktické
– autonomní (stanoví si vychovávaný jedinec sám) a heteronomní (určovány jinými činiteli – stát, skupina, pedagog, rodiče)
O efektu výchovy rozhoduje to, nakolik se jedinec s heteronomními cíli ztotožní, nakolik je přijme za své na základě toho, že nabude přesvědčení o jejich správnosti a vhodnosti. Interiorizace výchovných cílů na základě jejich všestranné motivace je jedním z rozhodujících momentů při výchově mládeže i dospělých.
Výchovné prostředky (Jůva)
– výchova se uskutečňuje za využití rozmanitých prostředků, které působí jak intencionálně (= přímo a záměrně), tak funkcionálně (nepřímo a pro vychovávaného jakoby bezděčně)
– vyučování = systematická výchovně-vzdělávací činnost, …
o individuální x hromadné
– pedagogicky adaptované prostředí (materiální vybavení, sociální atmosféra, životní a pracovní režim); nejvyššího stupně pedag.adaptace lze dosáhnout ve škole
– hromadné sdělovací prostředky (masová komunikační media – tisk, rozhlas, TV, film)
– práce fyzická i duševní
– hra
– umění
– sport a tělovýchova (prostředek tradiční, součástí každé kultury, viz antika, tradice OH, …, rozvoj zdraví, fair play, …)
– kolektiv (= organizovaná skupina jedinců, která má jasný cíl své činnosti i vnitřní dělbu úkolů a funkcí); jeho vých. působení dáno jeho veřejným míněním – pedagog ho nesmí ponechat náhodě – snaží se pochopit a současně orientovat ve směru výchovných cílů a záměrů)
